Perfektní práce nohou
Pokud člověk vstoupí do ateliéru trojice tvůrců EOOS v centru Vídně, ocitne se uprostřed živoucího příkladu jejich designu: Skleněné stěny, psací stoly, rýsovací desky, prototypy, fotky, skici, modely a mnoho dalších věcí, které by si člověk nejraději v klidu prostudoval. Mezi tím vším čile se hemžící zaměstnanci.Celkem 15 jich tu v této naddimenzované obdobě tiskařské písmovky sází dohromady designové elementy a pracuje pro Martina Bergmanna, Gernota Bohmanna a Haralda Gründla a spolu s nimi pod hlavičkou slunečního koně EOOS na zakázkách z první designérské ligy pro špičkové firmy z celého světa. V současné době se zde vymýšlí a navrhuje pro společnosti Bene, Alessi, Zumtobel Staff a Duravit, abychom uvedli alespoň několik příkladů.
V jedné z prosvětlených pracoven stojí na stole cosi, co svou estetikou připomíná letoun, jaké míval rád Howard Hughes. Mohla by to být socha, pocta leskle vypulírovanému šarmu, který dokázala vyprodukovat průmyslová výroba, tehdy v dobách Raymonda Loewyho. Tvůrci z EOOS něco takového ale pravděpodobně nechtějí slyšet, neboť u této stolové nohy pro jejich konferenční, resp. jednací stůl "Filo", který EOOS během téměř tří let vyvinul pro společnost Bene, jde především o jedno: "O klid. O dýchání. O nenápadnost", jak vysvětluje Martin Bergmann a dodává: "U stolu, u slavnostní tabule, bez ohledu na to, zda se jedná o svatbu nebo o jednání, jsou vždy v popředí zájmu lidé, jejich komunikace. Stůl v podstatě vůbec nemá "existovat". My chápeme stůl jako nástroj."
Z tohoto stanoviska lze snadno pochopit, jak tvůrci z EOOS přemýšlejí o tématu jednání a komunikace, a jejich nejnovější návrh je ihned srozumitelný jako logický další krok ve vývoji jejich konferenční židle "Filo", kterou ateliér před lety navrhl pro amerického výrobce Keilhauer. Ve vztahu k novému stolu by ji bylo možné označit za příbuznou prvního stupně.
Bergmann vysvětluje, že tvůrci se v rámci svého způsobu práce "poetické analýzy" v souvislosti s konferenční situaci soustřeďují především na pojem "koncentrace". À propos koncentrace – inspiračním zdrojem pro židli byl lukostřelec. "Napětí, elasticita v materiálu i výrazu", tak by se dalo nazvat políbení múz, které našlo odezvu u týmu EOOS.
Otázku, jak může kancelářský nábytek, který musí odpovídat všem požadavkům špičkové techniky a informačních technologií používaných v kancelářském prostředí, vyzařovat takovou míru klidu, lze zodpovědět až na druhý pohled. Na ten první vidíme v židli "Filo" povrch, který uklidňuje, který je vše, jen ne rušivý. Deska stolu spočívá na fascinující práci nohou, kterou M. Bergmann nazývá parožím. Stůl o délce 4,8 metru, který lze libovolně rozšiřovat, je celkově upevněn pouze na třech nohou. Každá z nich se pod deskou stolu rozrůstá do čtyř výhonků z hliníku, které nesou povrch stolu. "V tomto bodě je ukryta statika, kromě toho toto paroží funguje také jako konektor mezi sraženými stoly", vysvětluje Bergmann.
Pokud se podrobněji podíváme na spodní stranu, odhalíme další úroveň inteligence značky "Filo". Pomocí západkového uzávěru lze u každého místa k sezení umístit mediální panely konfigurované podle přání zákazníka. Kdo se bude dívat ještě dále, a takových bude mnoho, objeví jakýsi chobot – M. Bergmann mu raději říká tornádo. Jedná se přitom o pleteninu, ve které se sbíhají všechny kabely, které jsou tak tímto chobotem elegantně svedeny do země. Díky svému textilnímu povrchu umožňuje tento prvek také flexibilitu v otázce přípojky elektrického proudu. "Dovoluje to rádius v rozsahu nejméně půl metru v okruhu otvoru pro kabeláž v podlaze", míní designér.
Na konci návštěvy u EOOS splní "Filo" to, co Bergmann slibuje na jejím začátku. Výrobek působí dojmem fascinujícího a klidného kusu nábytku, o kterém lze předpokládat, že bude využit také v ateliéru EOOS, neboť naši tři designéři ve své práci neoceňují nic více, než setkání se zadavateli u společného stolu. Vyplývá to z toho, že "design nikdy není individuální výkon", o čemž jsou lidé z EOOS přesvědčeni. "Pokud komunikace se zadavatelem probíhá, jak má, přijde produkt sám od sebe", je si jistý M. Bergmann a vypráví, jak on sám i jeho kolegové oceňují, pokud mají proti sobě silné osobnosti, které pomáhají na cestě k sobě navzájem. "Konec konců jde podle našeho názoru u všech projektů o výměnu a vzájemný respekt", shrnuje tvůrce spolupráci s různými partnery z velmi odlišných odvětví. A jako v případě Filo je také v této souvislosti v popředí zájmu koncentrace, neboť žokejové slunečního koně nejraději "jezdí" s několika málo firmami, s nimi pak ale velmi intenzivně.
Michael Hausenblas
