Naléhavě hledáme spoluhráče!
Informace musejí proudit, jinak se produktivita podniku zadrhne. To všichni vědí. Etablovaná je tzv. „formální komunikace“ s plánovanými poradami a konferencemi. Předtím, potom a mezitím ale plyne také mnoho důležitého.Věděla už předem, co se dnes stane. Stejně exaktně jako láhve minerální vody, které tvoří na konferenčním stole téměř vojenské šiky, se dal předpovědět i výsledek dnešního jednání vedoucích. Rozhovor včera s M. ve výtahu sice trval jen čtyři poschodí, ale obsahoval všechny důležité informace z pozadí.
"To vypadá skoro jako zátaras," blesklo jí spontánně hlavou. Za několik minut vstoupí protagonisté do ringu. Zůstávala optimistická.
What´s up?
Komunikace je skutečně nesmírně zajímavá věc. Nebo znáte ještě nějaké jiné odvětví, kde je sjednocen pozorovaný objekt a nástroj analýzy? Kde analyzujete to, co analyzujete, tím, co analyzujete??!! Pardon – nechceme to příliš komplikovat. Budeme se zabývat raději "částí aspektu" toho, co nás – ať už soukromě nebo profesionálně – už tak dost zaměstnává, aniž bychom příliš filozofovali: totiž zde často citovaným "problémem komunikace".
Zůstaňme nejdříve v oblasti "komunikace v podniku": Lidé si stále častěji stěžují na přebytek informací a dezinformací, ale převládají stále stížnosti na nedostatečné informace. To je skutečně problém, který se může týkat i existenciálních kořenů podniku.
Ale nebyli bychom každým coulem "komunikátoři", kdybychom nehledali východiska. Co nezvládne formální komunikace ve firmách, to proběhne jinými kanály. Neformální, často spontánní výměna, kterou přináší každý den, se konečně dostává do centra pozornosti i v kanceláři. V tomto ohledu jsme o krok napřed: formální a neformální komunikace v souladu – báze pro moderní management vědění.
Formální komunikace – regulovaná a strukturovaná
Je to vlastně úplně jednoduché: Formální komunikace přesně definuje kdo, co, kdy a jak. Předem daná agenda orientuje setkání k nějakému výsledku. Je nutné respektovat hierarchii ve skupině a není čas na to, aby se uhnulo od tématu. Formální komunikace má jistě svou hodnotu – i když ji volnomyšlenkáři neradi uznávají – a je nepostradatelná: Zde se rozhodnutí a rozdělení úkolů stává oficiálním, závazným a písemně zdokumentovaným. Stanoviska jsou vyjasněna, cíle formulovány a kompromisy dojednány. Zde je udáno heslo dne a určen budoucí postup.
Představení na jevišti na míru
Samozřejmě je každému jasné, že toto je jen špička ledovce. Že vedle oficiálních stanovisek se koná i velmi mnohovrstevná výměna názorů mezi zaměstnanci. Kdo už neměl při formálním mítinku dojem – pokud si nebyl dokonce jist, že se zde jedná o dobře secvičenou činohru. Diskurzy a nejednotnosti působí strategicky na správném místě, argumentační řetězce vedou jakoby pod vedením něčí neviditelné ruky nakonec k závěrům, které působí předvídatelně. Je výjimkou, když si sem najde cestu skutečná emoce.
Jevištěm pro aktéry jsou klasické konferenční a mítinkové místnosti. Jsou to moderní arény pro subtilní boje o moc a pro velké exhibice. Demonstrují se tu pozice nad odbornými závěry, upevňují se, demontují a stále znovu ověřují.
Neformální komunikace – zkouška na velké divadlo
Jestliže se tedy jedná o velké divadlo, kde se píše scénář, kde se zkouší? Někde mezi dveřmi, ve výtahu, v kuchyňce nebo po oficiální pracovní době se koná výměna názorů podle zcela jiných pravidel. Zde platí hierarchie jen periferně, osobní vztahy a soukromé záliby, zájmy a sklony dají lidi dohromady napříč odděleními a funkcemi, a vzniknou tak nová uskupení.
Co nás překvapí: Neformální struktury jsou v každém podniku často důležitější než ty formální, i když nejsou vždy vidět. Osobní vztahy mezi zaměstnanci ovlivňují pracovní průběh často silněji, než si myslíme. Fungující podnik se nemůže vzdát toho ani onoho.
Přidaná hodnota propojením
Nyní se nacházíme uprostřed změny struktury, na přechodu od éry průmyslu ke společnosti založené na vědění. Vědění mezitím povýšilo na nejdůležitější faktor produktivity. Ale informace sama ještě nemá explicitní hodnotu, nejdříve se musí propojit s věděním. Vytváření hodnot pramení z možnosti umět uvádět informace do vztahů a generovat z nich přidanou hodnotu.
Zkušenost ukazuje, že vědění – a tento názor zní nově – se nedá použít nezávisle na jeho nositeli. Člověk jako zásadní procesor je více než dříve vnímán ve své sociální síti. Jeho vědění – tedy jeho potenciál na zpracovávaných informacích – je výsledkem komunikace a zkušenosti.
Člověk takto potřebuje alespoň dvě úrovně, na kterých může být v interakci, zapojen v síti a může tak svůj informační input přeměnit na vědění: Na jedné straně jsou formy digitální komunikace bezbariérového opatřování informací, na druhé straně reálná místa potkávání, která jsou věnována interaktivní komunikaci a sociálnímu zesíťování vědění.
Vyprošená hostování
Proto patří úpravě neformálních komunikačních zón v kancelářích daleko více pozornosti než dosud. Mohou podporovat výměnu informací a emocionálně působit proti vzrůstajícímu zhuštění dosavadních pracovních míst, mohou pracovníkům zprostředkovat respekt – a mohou také být základem jejich identifikace s podnikem.
Pokud zvládneme to, že tato místo jsou strategicky položena tak, že setkávání je nevyhnutelné, pak má podnik perfektní nastavení pro "analogové" sítě. A přijme takto šanci fungovat jako režisér komplexnějšího dramatu, v němž jsou k hostujícím úlohám přizváni i ti, kteří dosud byli "jen" diváky.
Brigitte Schedl-Richter / Nicole Schemerl-Streben
