Kancelářský nábytek Bene

Verena Formanek, Saadiyat Island, Abú Zabí

Verena Formanek, narozená v Innsbrucku, studovala na Univerzitě pro aplikované umění ve Vídni, byla činná jako umělkyně na volné noze a je spoluzakladatelkou galerie V&V ve Vídni (s Veronikou Schwarzingerovou). V roce 1989 přešla do MAK, Vídeň, byla zde kurátorkou pro komunikaci, design a výstavy, odpovědnou za nové rozmístění trvalé expozice s mezinárodními umělci (Donald Judd, Jenny Holzer aj.), od roku 1993 zastupující ředitelka Peter Noever. Další zastávkou její životní dráhy byla renomovaná sbírka umění Fondation Beyeler v Basileji, Švýcarsko (otevření nové budovy muzea od Renza Piana v roce 1997), kde v letech 1996–2004 působila jako zastupující umělecká vedoucí. Mezinárodní spolupráce s celosvětově nejvýznamnějšími muzei jako MoMA nebo Guggenheim, New York, Centre Pompidou a Musée Picasso, Paříž, Tate Modern, Londýn nebo KHM, Vídeň. Poté Verena Formanek odešla do Curychu a převzala vedení sbírek v Muzeu umělecko-průmyslové tvorby/designu (2006–2009). Vědecká, výzkumná a učitelská činnost v Basileji, Curychu a Linci. Četné publikace, naposledy Every Thing Design (nakladatelství Hatje Cantz). Připravuje se: Dokumentace díla švýcarského designéra Hannese Wettsteina (nakladatelství Lars Müller). Od roku 2010 je Verena Formanek senior project managerem pro nové založení Guggenheimova muzea v Abú Zabí, plánované otevření: 2014, architekt: Frank Gehry. Verena Formanek žije v Curychu, ve Vídni a v Abú Zabí.

Když neustále jezdíte tam a zpět, nejen mezi městy, ale dokonce i kontinenty: existuje něco jako "hlavní pracoviště"– a pokud ano, kde?

Efektivní je vlastně moje hlavní pracoviště v hlavě nebo úplně přesně v počítači. Jsem neustále na cestách, ale téměř vždy on-line. Vlastně je to téměř mánie nebo závislost. Řečeno z pohledu designu jsem spíše flexibilní pracovištní typ. Nyní jsem si konečně odvykla budit se ráno s Black Berry a v noci neustále odpovídat na maily mých amerických kolegů. To má co do činění s časovým posunem a tak nějak s tempem, které dnes panuje... Tempo, které neustále běžííííí! Nejraději mám svou kancelář doma, je to všude – ve Vídni, v Basileji, Curychu, Paříži – mé místo ústupu a oáza klidu. Ať už jsem kdekoli, v podstatě ji zařizuji stejně. Jednoduše spoustou knih.

Pracujete v kanceláři ráda kontinuálně na jednom a tomtéž místě, nebo raději měníte "scenérii"?

Pracuji velmi soustředěně na jednom místě: Je to psací stůl, samozřejmě s počítačem na mém psacím stole. A to podle přesného časového plánu. Přicházím ráda dříve a také (vážně ráda) odcházím později.
Pokud se musím hodně soustředit – již několik let téměř neexistují samostatné kanceláře – jdu do jedné z konferenčních místností. Často zde mám v Abú Zabí takzvané konferenční hovory, kdy jsou zapnutí všichni zúčastnění – z LA, NY a odkudkoli. To probíhá pravidelně a je to podmíněno mnoha různými místy, na kterých pracujeme. K tomu patří také videokonference. Až dosud mě vlastně vůbec nenapadlo, že v kanceláři přece jen poměrně často měním "místo".

Jaký význam přikládáte své kanceláři? Jakou funkci jí hlavně přiřazujete?

Je to "jiný" prostor. V kanceláři se chci soustředit. Mám zde vytyčený cíl. V soukromé oblasti někdy zvolním a nejsem tak disciplinovaná. Kancelář musí být klidná, světlá a situovaná nahoře. Musí v ní být hodně knih a musí mít bezdrátové připojení. Nezbytné je současné zařízení, ale ne vždycky ten uniformní a nudný kancelářský nábytek. Potřebuji flexibilní pracovní plochy. V Curychu jsem měla stoly od Häberli/Marchand (pozn.: Alfredo Häberli a Christophe Marchand, designéři se studiem v Curychu), ty byly geniální. Mohla jsem je vždy přiřadit danému projektu. Jednání, návrhy tištěných plánů, vytváření řádu s analogovými papírovými materiály atd. Na stěnách také musím mít proměnlivé plochy, kam si zapisuji cíle a můžu je po splnění opět vymazat.

Co máte na kancelářích ráda a co ne?

Nesnáším ony přistavené jednací moduly jako stoly. Příliš úzké a nezměnitelné kóje a vlastně všechny tyto velkoprostorové kanceláře. Příliš hlasité, příliš iritující, příliš upovídané... Mám ráda prostor, světlo a příjemnou atmosféru. Ale kdo ne?

Myslíte si, že o vás vaše kancelář něco vypovídá?

Myslím, že ano. Vyjadřuje kreativitu. Je vždy velmi "atmosférická". Když jsem smutná nebo je kancelář moc tmavá, koupím si velkou kytici květin. Mám také – abych se skutečně realizovala – sklon k využívání dekorací. Často si vystavuji spoustu malých vzpomínek, nebo je někam lepím. Jsou to velmi speciální věci, vstupenka, plastový kelímek, něco, co mě fascinuje tvarem nebo funkcí. Ale tohle všechno opět rychle vyhazuji.

Existují místa, kde pracujete mimořádně ráda?

Velmi ráda jsem pracovala ve studiu Hannes Wettstein (pozn.: H. Wettstein, designér v Curychu, zemřel v roce 2008, jeho studio je vedeno dále). Jeho prostředí bylo tak kreativní. Všude prototypy a plány. Mám velmi ráda archivy/sbírky, jako v Muzeu umělecko-průmyslové tvorby/designu v Curychu. Mohla jsem se tam procházet a podrobně si prohlížet objekty.
Dnes je to také napínavé díky technice. Videokonference, telefonní konference, na kterých jsou všichni zapojení z jiného místa. V Basileji, ve Fondation Beyeler, jsem šla ráno často jednoduše do muzea. Když tam nebyli žádní návštěvníci, bylo to téměř meditativní. Velice ráda jsem v restaurátorských nebo fotografických dílnách.
V muzeích bezpochyby nacházíme speciální druh pracoviště. Dnes v Abú Zabí pro mě není nic srovnatelného. Jedu na ostrov Saadiyat a vidím před sebou vznikat celý kulturní ostrov. Z písku povstává každý den něco nového.

Existují místa, na kterých byste pracovala zvlášť ráda?

Vlastně ne. Jsem spokojená s místy, na kterých pracuji.

Existují místa, na kterých musíte pracovat, ale raději byste se jim vyhnula?

Na letišti, v hotelových pokojích. To není nic pro mne.

Jste raději sama ve své kanceláři nebo ve společnosti dalších lidí?

To je různé. Ráno jsem ráda sama a později potom s kolegyněmi. Často mám ovšem takové požadavky na komunikaci, že už večer vůbec nechci mluvit. Na konci všedního dne v kanceláři jsem opět ráda sama, abych připravila všechno na příští den a udělala si rekapitulaci.

Výše jste již napsala: Kancelář je pro vás místem kreativity, inspirace.

Absolutně. Je místem vzniku.

Existují rituály, které jsou pro vás v kancelářském všedním dni důležité?

Jako Vídeňačka dodržuji samozřejmě přestávku na kávu (ačkoli piji čaj), krátké popovídání s kolegy. Jsem v tom spíše flexibilní, protože se v mém povolání vyskytuje spousta neočekávaných věcí.
Velmi ráda chodím na oběd. Nejím ráda sama. To je téměř rituál.
Tady v Abú Zabí mám v létě legrační rituál. V kanceláři je kvůli klimatizacím tak zima, že v 48 stupních horka jednou obejdu dům, abych se opět zahřála. Všechny to tu neobyčejně baví.
Ačkoli – jeden skutečný rituál vážně mám, před těžkým projektem: Uklízím!

O jakých změnách byste se zmínila jako o nejpronikavějších během vašeho celého "kancelářského života"?

O přechodu od samostatných kanceláří na velkoprostorové a na technické. Takříkajíc kancelář na obrazovce. Kolegové s časovým posunem v LA, NY a Paříži ve stejný čas v jedné kanceláři (vizuálně), ale fyzicky velmi daleko od sebe.

Mohla byste nám prozradit nějaký senzační zážitek, který jste měla v kanceláři nebo v souvislosti s ní?

Kancelář Ernsta Beyelerse (pozn.: galerista, sběratel umění, zakladatel Fondation Beyeler, zemřel v roce 2010) v Basileji v Bäumleingasse, kde se nachází galerie. Malá, s kamny na dřevo a plná uměleckých děl těch nejneuvěřitelnějších kvalit. Jednou to byl van Gogh na malířském stojanu, jindy Matisse a pak Mondrian. Vůbec bych nedokázala spočítat, kolik senzací jsem tam zažila. Kancelář Petera Noeverse v MAK (Muzeum pro aplikované umění) byla také speciální, velmi svá, ale napínavě kreativní. Ovšem často mi naháněla strach tím strašně dlouhým stolem.

Nejdůležitější předmět v kanceláři?

Notebook.

Který předmět je pro vás nejdůležitější ve vaší kanceláři?

Notebook nebo šálek čaje? Nevím.

Jaký je nejosobnější předmět ve vaší kanceláři?

Kniha, kterou právě čtu. Nebo malá figurka z Vietnamu, z perel, která přede mnou stojí jako dobrý duch a má v sobě umístěný malý zvoneček.

Váš nejdůležitější nástroj pro práci?

Notebook.

Vaše nejoblíbenější činnost v souvislosti s prací?

Přemýšlení a pití čaje.

Vaše největší přání ohledně kanceláře?

Světlá, slunečná, přátelská, komunikativní, snadno dosažitelná, velké prostory, flexibilní, nesterilní, dobrý design, obsažný regál na knihy, zásuvky, do kterých bych mohla všechno uložit, aby kancelář vypadala vždy prázdná a uspořádaná.

Vaše kancelář v Abú Zabí se tomu blíží?

Určitě, z některých oken mám dokonce navíc výhled na moře.

Kolik hodin trávíte v kanceláři?

Zhruba 10 hodin denně.

Mockrát děkuji za rozhovor.

De rien...